Nikdy bych nevěřila tomu, jak moc si tam zvyknu a začnu to tam milovat i přesto, že spolužačka na stáž nepřistoupila a já byla "odsouzená" strávit 4 měsíce na Kypru sama.
Věta, která Vás asi nepřekvapí je, že žádné začátky nejsou lehké. Až k udivení ale bylo, jak rychle si na prostředí, podmínky a povinnosti člověk zvykne. Během prvních 2 týdnů jsem poznávala okolí a přistihla se u stereotypů, na které jsem se během tak krátké doby naučila. Nebudu a asi se ani nechci rozepisovat o průběhu celých 4 měsíců, protože mimo jiné – vlastní pocity a různé uvědomění či osvěty jsou podle mého nepřenosnou informací.
Ani nejbližším přátelům a rodině jsem vlastně nikdy neuměla odpovědět na otázky typu – Naučila ses tam něco? Co zvykání? Měla jsi nějaké problémy? Odvezla sis zkušenosti? Na každou z těchto otázek bych potřebovala aspoň polovinu takového času, kterého jsem strávila tam. I přes problémy, bez kterých by se nejspíš žádná dlouhodobější zkušenost neobešla, hodnotím školní stáž na Kypru jako životní zkušenost. Místo, kde jsem sice nechala část sebe, ale odvezla si mnohem víc. I více než půl roku po návratu domů, jsem s lidmi z práce stále v kontaktu a jsem přesvědčená o tom, že dřív nebo později se s některými ještě shledám. Pokud bych za sebe mohla cokoliv doporučit a na co bych ráda apelovala, bylo by to zvážení stáže sama/s kamarádkou, kamarádem. Rozumím, že ve dvou se to táhne líp. Já si ale až zpětně si uvědomuji jak vděčná jsem, že to tak dopadlo a já opravdu jela sama. I přes stejnou pracovní pozici, město, podmínky a povinnosti by to bylo nesrovnatelné, kdybych tehdy se spolužačkou jela.
Urovnejte domněnky v hlavě, přiznejte si, co si od stáže slibujete a co od ní očekáváte. Pak se na Vás budu těšit já, abych Vám odpověděla na jakékoli otázky ohledně stáže.
